Do roku 1938 neměl Zábřeh jako samostatná obec vlastní svatostánek. Z podnětu místních věřících byla v roce 1935 založena "Jednota pro stavbu kostela" s měsíčním členským příspěvkem 1 Kčs. Na poskytnutém pozemku jednoho z místních sedláků byla stavba kostela téhož roku zahájena a do záboru německým vojskem v říjnu 1938 stavba lodě kostela s cibulovitou střechou věže s radostným elánem dokončena. Jelikož kostel nebyl náležitě vysvěcen, konaly se bohoslužby s ohledem na válečné události II. světové války nepravidelně v měsíci. Procházející frontou Hlučínskem v dubnu 1945 byl kostel s věží značně poškozen stejně jako celá obec. V roce 1946 byla po částečné opravě sloužena mše sv. místním rodákem kanovníkem P. Josefem Vrchoveckým. V roce 1947 byla opravena také věž, která změnila její tvar střechy na mnohoboký jehlan. Do kostela bylo dovezeno ze zrušené kaple v Novém Jičíně potřebné vybavení, jako kazatelna, boční oltář, sošky a obrazy svatých. Nástěnnou malbu kostela provedl místní rodák Vilém Balarin. Dne 30. 10. 1948 byl kostel s velkou slávou připravenou místními věřícími vysvěcen Olomouckým biskupem, do kamene oltáře vloženy ostatky sv. Urbana - patrona kostela. Od obnovy v roce 1945 do současnosti je kostel filiální k farnímu kostelu sv. Martina v Dolním Benešově, avšak v péči místních věřících.
Převzato z: Dolnobenešovský zpravodaj, č. 2/2011.