Kulturní život v Hlučíně byl v posledních jedenácti letech nerozlučně spjat s osobou Zdeňka Kačora, ředitele Kulturního centra Hlučín. V jeho osobě se snoubil ředitel s kumštýřem a kamarádem, který nezkazil žádnou legraci a pro své okolí byl inspirací a nekonečnou studnici nápadů. Od května už působí v novém zaměstnání a na Hlučín mu zůstaly jen vzpomínky.
Pane Kačore, dost jste mě svým odchodem překvapil. Vlastně si městské akce bez vašeho typického moderování ani nedokážu dost dobře představit. Potřeboval jste změnu?
Abych se přiznal, já osobně ne. Hlučín mi přirostl k srdci, i když v něm nebydlím. Uskutečnili jsme zde spoustu zajímavých akcí a projektů. Jistě bychom uspořádali i mnoho dalších, jenže nikdy se nezavděčíte všem. A tak hlasy nespokojených občanů s kulturou ve městě, vedly nejspíš vedení města k rozhodnutí, že to musí do budoucna radikálně vyřešit a to nejspíš v brzké době mým odvoláním. To mi bylo osobně sděleno paní místostarostou a panem starostou. Pochopil jsem. "Dost bylo Kačora". A protože se mi naskytla nová pracovní nabídka (také v kultuře a přímo v místě bydliště) odstoupil jsem proto z funkce ředitele sám, abych mohl nastoupit do nového zaměstnání už od května.
Takže řeči o tom, že kultura ve městě za moc nestojí, vedly radu k tomu, že se rozhodla vás odvolat? To nemyslíte vážně.
Pravé důvody jejich záměru neznám. To, že se na tom ale rada dohodla, je fakt. Nakonec sice k tomu nedošlo, protože jsem odstoupil sám. Musím přiznat, že tlak na Kulturní centrum Hlučín a tím pádem na mou osobu, začal hned po zvolení nové vedení města a kulturní komise. Její členové dělali mnohdy ukvapené závěry, bez znalosti problematiky. Jednoznačně všechno, co jsme doposud dělali, jsme podle nich dělali špatně. Nikdy jsem se zodpovědnosti za činnost organizace nezříkal a také netvrdím, že se nám vždy vše stoprocentně povedlo podle našich představ. Ale znáte to, „sto lidí, sto chutí“. V kultuře to platí dvojnásob, co se líbí jednomu, nemusí se líbit druhému.
Mnoho akcí jste sám uváděl nebo v nich vystupoval. Velmi oblíbené byly vaše akce pro děti, pohádky, besedy a spousta dalších. Co s tím vším teď bude?
To je taky jeden z důvodů, který mi byl vyčítán. Podle současného vedení nejsem manažerský typ, což je zvláštní s ohledem na to, že organizace nikdy neskončila ve ztrátě ani v dluzích. Navíc jsem se podle jejich názoru až příliš angažoval svým tvůrčím přístupem. To je samozřejmě pravda. Už od svého příchodu do Hlučína jsem se aktivně zapojoval do mnoha akcí, od nápadu až po realizaci. To mi vydrželo až do konce. Většinou si myslím, že to bylo ku prospěchu akcí. Jen namátkou bych zmínil akce jako Tramtárie pro děti, Znáš umíš dokaž, Rozsvícení vánočního stromu, Živý Betlém, Hlučínské kořeny atd. Navíc v dobách nedostatku financí to byla jediná možnost, jak alespoň nějakou kulturní činnost realizovat. Po pravdě, vždy je mnohem snadnější objednat kompletní program a celý jej zaplatit. My jsme šli mnohem složitější cestou, abychom byli v Hlučíně originální. To, že při akcích pro děti ze sebe dělám "kašpárka" na podiu, dělalo některým lidem velký problém (ve smyslu, že tím degraduji funkci ředitele), ale s tím jsem si opravdu hlavu nelámal. Nicméně uznávám, že se moje tvůrčí činnost nemusí líbit všem. To mi například bylo dáno najevo letos, když jsem na akci ke Dni učitelů prezentoval svůj autorský recitál ZK56 s Martinem Jaroškem. Pevně, ale věřím, že se z mého písničkového recitálu učitelé již dostatečně oklepali a na jejich kulturním cítění to nezanechalo žádnou vážnou újmu.
Abych se vrátil k vaší otázce, co bude dál, tak to byste se měl zeptat mého nástupce, ale jak se říká všichni jsme nahraditelní.
Už se ví, kdo to bude?
Po mém odchodu byl dočasně pověřen řízením Kulturního centra Hlučín ředitel Sportovně rekreačního areálu Hlučín Petr Breitkopf.
Takže manažer, který zvládne obě funkce?
Určitě to nebude mít jednoduché, navíc v době kdy se pomalu rozjíždí turistická sezóna na Štěrkovně, ale myslím si, že tato situace vyplynula z mé náhlé rezignace a vedení města to potřebovalo dočasně řešit, než se připraví nová koncepce jak zlepšit kulturu ve městě, ke spokojenosti občanů.
Myslíte si, že peníze, které město vydává na kulturu, jsou dostatečné?
Každý ředitel se snaží při sestavování rozpočtů získat co největší dotaci z města, neboť se mu otevírá prostor dovolit si mnohem náročnější finanční projekty. I když to na první pohled vždy vypadalo, že KC Hlučín má dostatečně vysoký rozpočet, málokdo si uvědomoval, že se stará o 4 budovy a jejich provoz. Provozní dotace vlastně pokrývá základní položky - platy zaměstnanců, provozní náklady budov, povinné odpisy a energie ( plyn,vodu,elektrický proud). Na vlastní kulturu si vlastně musíme vydělat a to pouze prodejem vstupenek, kurzovní činností a krátkodobými pronájmy. Podle toho jak se to daří, tak si můžeme zvát divadla a umělce zvučných jmen, nebo rozvíjet další aktivity. A právě příjmy nám neustále klesaly v závislosti na ekonomice celé společnosti a ochoty lidí si za kulturu zaplatit.
Asi je příliš brzy na nějaké hodnocení, ale co vám těch 11 let v Hlučíně dalo?
Odcházím z Hlučína, ale věřte mi, bez sebemenší hořkosti a zatrpklosti. Téměř 11 let, které jsem tady prožil, bylo pro mě nejen obrovskou zkušeností, ale také jsem tady zažil spoustu radosti z mnoha akcí, které se povedly. Seznámil jsem se tady s mnoha úžasnými lidmi, kteří v mnohém svojí činnosti, pro mě byli inspirací do práce. Za dobu mého ředitelování se mezitím na radnici vystřídalo 5 vedení města. Každé mělo své cíle a své priority. Jako příspěvková organizace města jsme loajálně přistupovali k realizaci jejich představ. Přesto jsem se nikdy nebál stát si za svým názorem. Ne vždy to bylo jednoduché, ale všichni si uvědomovali, že kultura ve městě musí být pestrá a dostupná všem sociálním skupinám. Nejen úzké skupině kulturně náročných jedinců. Za těmi názory jsem si vždy stál a stojím. Hlavně jsem, ale mohl poznat Hlučínsko jako región s opravdu neuvěřitelnou dramatickou historii, kde to lidé neměli vůbec lehké a přesto dokázali všechny útrapy překonat. Za tu dobu jsem pochopil kdo jsou to ti prajzáci a jak myslí.
Po čem se vám bude nejvíce stýskat?
Myslím, že po Hlučínu jako městu. Dobře si pamatuji, když jsem v lednu 2004 nastupoval, jak vypadalo a jak postupně mění svojí podobu do krásy. Přitom si stále uchovává poklid maloměsta s malebnou krajinou kolem. Pak samozřejmě po mnoha lidech, se kterými jsem aktivně spolupracoval na mnoha našich akcích a projektech. Stýskat se mi bude také po zaměstnancích KC Hlučín, na které jsem se mohl spolehnout. Neboť tak jako generál bez vojska by žádnou bitvu nevyhrál, tak ani ředitel bych nikdy nic sám nedokázal bez svých podřízených. V neposlední řadě se mi bude stýskat po domácí kuchyni paní Bětky.
Poděkoval vám při odchodu někdo z vedení města za práci, kterou jste za ty roky odvedl?
Za vedení města mi osobně poděkoval pan starosta. A jelikož jsem ještě poslední den ve funkci realizoval svůj pořad Hučínské kořeny s pamětníky konce války, tak na závěr mi poděkoval ještě jednou před diváky v Červeném kostele. A nebyl sám. Poděkování se mi dostalo i od pracovnice z úřadu, se kterýma jsem úzce spolupracoval dlouhá léta. Za mou činnost mi poděkovalo i několik osobností z Hlučína, kterých si nesmírně vážím ( např. paní Jana Schlossarková, Josef Hlubek atd. ). Pravda je, že se většina lidí o mém odchodu dozví možná až prostřednictvím tohoto rozhovoru.
Budou mít vaši fanoušci možnost vás vidět alespoň při vystoupení vašeho divadla Nahodile?
Nahodile má svojí domovskou scénu především v Ostravě, ale je pravda, že jsme si za určitou dobu v Hlučíně a v okolí, získali mnoho příznivců našeho zábavného pořadu HECOVINY . Proto přijmeme velice rádi případné pozvání abychom v Hlučíně vystoupili.
Je něco, co byste rád vzkázal z Ostravy do Hlučína?
Tak zaprvé bych velice rád poděkoval všem, kteří se mnou po dobu mého působení ve funkci ředitele KC Hlučín spolupracovali. Ne všechny jsem stihnul obvolat a osobně jim poděkovat.
Za druhé bych Hlučínu popřál hodně nových kulturních zážitků. A svému nástupci hodně spokojených občanů s kulturou ve městě.
Děkuji vám za rozhovor a přeji vám mnoho dalších zajímavých projektů a nápadů.
Miroslav Pech