Kalendář akcí
Hlučínský fortifikační (ochranný) systém je jediným reprezentantem svého druhu. Jako takový je nemovitou kulturní památkou a určuje hranice Městské památkové zóny Města Hlučína.
Roku 1526 nechal majitel panstvi Bernard ze Zvole postavit ve městě pozdně gotický zámek. V té době k hlučínskému panství vedle města Hlučína patřily vsi Hať, Velké Darkovice, Ludgeřovice, Koblov, Petřkovice, Lhotka a Borovníky. O devět let později, v roce 1534, dokončil Bernard ze Zvole hradební opevnění Hlučína s branami Opavskou a Ostravskou a s třinácti vystupujícími poloválcovými, dovnitř otevřenými baštami.
Opevnění je vystavěno z lomového zdiva na vápennou maltu. Zatímco z vnější strany působí dosud značně homogenně, z vnitřní strany je zdivo silně narušeno jak přirozenou cestou (vypadané kameny), tak stavební činností a snad nejvíc záměrným odebíráním stavebního materiálu pro použití jinde. Dnešní síla nadzemního zdiva bašty se díky tomu pohybuje mezi 0,80 až 0,95 m.
Trasa fortifikace mohla sledovat starší obrannou linii vytyčenou snad již při založení města. V letech 1994 a 2001 byla prováděna archeologická zkoumání hlučínského opevnění, která mj. potvrdila poznatek zjištěný předchozími archeologickými výzkumy, že bašty byly zakládány s ohledem na povahu zdejšího terénu. Vzhledem k tomu, že místní podloží je písčité a nesoudržné, byly bašty v místě největšího možného náporu zapuštěny do značné hloubky (až 4,5 m), což zároveň snižovalo riziko podkopání. Ramena byla ukotvena podstatně mělčeji. Měření prováděné archeologickým oddělením Památkového ústavu v Ostravě v roce 1994 zachytilo průběh hradeb (o síle cca 2 m) téměř po celém obvodu středověkého jádra, s výjimkou krátkého úseku na východě, přimykajícího se k tělesu stávajícího zámku. Průzkum však zároveň odhalil existenci parkánové zídky cca 1 m silné, sledující věnec hradeb ve vzdálenosti přibližně 8 m. Z ní, jak se zdá, vybíhaly v některých úsecích opět poloválcové, dovnitř otevřené bašty. Vzniklý parkán a za ním probíhající příkop, jehož šíři se nepodařilo zjistit, zřejmě zdvojovaly obranný systém města.
Během archeologických výzkumů byly nalezeny fragmenty převážně kuchyňské keramiky. Části nádob jsou ve většině případů v tónech šedé, méně pak béžové, okrové či cihlové barvy. Výzdoba se soustředila na okraje, včetně horní plochy okruží, na podhrdlí a horní část výdutě, případně na ucha džbánů. Na okrajích jsou mnohonásobná horizontální žlábkování.
Městské hradby v 18. století již značně zchátraly, v roce 1768 musely být sneseny věže nad branami. Ve 20. letech 19. století nechalo vedení města strhnout část hradební zdi a zarovnat valy pro třetí bránu, zvanou Ratibořská (1821), dalšího roku byla zbořena Ostravská brána a v roce 1829 i Opavská brána. Současně byly demolovány i hradby, pokud se už dříve nezřítily samovolně. Do dnešní doby se zachovalo 7 bašt.
V průběhu novověku postupně hradební systém ztrácel na významu, k baštám nebo přímo do nich byly přistavovány obytné domky, o čemž se zmiňují i kronikářské zápisy. Části hradeb se staly dokonce součástí dispozice větších, dodnes obývaných budov, v jejichž rámci jsou pro laika takřka nečitelné. Dnes mají hradby už jen historický význam, a i když byly v roce 1829 téměř zbořeny, jedná se o jedinečný doklad středověké fortifikace na území okresu Opava.
Pozůstatky hradeb si můžete prohlédnout dodnes. Naleznete je na ulici Hrnčířské (pod kostelem sv. Jana Křtitele). Prohlédnout si můžete dále baštu na ulici U Bašty, hradby na ulici Generála Svobody a ulici Pode Zdí, torzo bašty u autobusového nádraží či baštu přestavěnou na rodinný dům u autobusového nádraží a částečně dochované zbytky na ulici Úzká (součást základů domu č. p. 144).
