Kalendář akcí
Kostel Nejsvětější Trojice v Bohuslavicích
Kostel Nejsvětější Trojice v Bohuslavicích oslavil již svých 260 let od výstavby a vysvěcení. Krásná, vznešená barokní stavba se tyčí na vyvýšeném místě uprostřed vesnice a je tak bezesporu nejvýznamnější a nepřehlédnutelnou dominantou, kterou je možné spatřit už z velké dálky. Význam kostela a jeho dominantní postavení v obci je patrný už ze znaku obce, ve kterém jsou na modrém pozadí tři bílé lilie, což odkazuje na zasvěcení kostela Nejsvětější Trojici a také stříbrná vlnka, která spolu s modrým pozadím znamená hojný výskyt rybníků v této oblasti.
Historie
Začněme od začátku. V Bohuslavicích stál starý dřevěný kostel, o kterém je první písemná zmínka z roku 1434. Tuto písemnou výpověď potvrdily vykopávky provedené v roce 1928, které byly provedeny místními občany za dohledu zkušených archeologů z Opavy.
Tento dřevěný kostelík se stal za majitelů panství pánů ze Zuany již nedostačujícím a bylo rozhodnuto o stavbě nového zděného kostela. To se psal rok 1740. Projekt kostela ale s největší pravděpodobností vznikl už v roce 1738. A tady pověst vypráví, že nový kostel měl být postaven u cesty směrem na Kozmice (asi 1 kilometr od místa, kde kostel stojí nyní). Na toto místo byla navezena část stavebního materiálu, který byl během jedné noci přenesen neznámou silou na místo původního dřevěného kostela a tak bylo rozhodnuto stavět kostel na tomto místě.
Stavbu kostela financoval ze svého jmění tehdejší majitel panství pan Jan Baptista svobodný pán ze Zuany. Základní kámen byl položen 20. října 1740 za přítomnosti zplnomocněného inspektora vysokého řádu Meritistů, představeného Konventu sv. Kláry v Opavě a přísežného správce knih knížectví opavského pana Františka Ludvíka. Stavba pokračovala velmi pomalu a byla několikrát přerušena v důsledku tzv. slezských válek mezi Pruskem a Rakouskem. Navíc pak ještě 9. června 1742 zemřel fundator pan Jan Baptista. Po uklidnění politické situace bylo ve stavbě pokračováno za vydatné finanční pomoci vdovy po zemřelém, paní Kateřiny Alžběty svobodné paní ze Zuany a Palm. Přestože stavba trvala do roku 1747, byla přece jen dokončena, a to slavnostním nasazením špičky věže dne 1. srpna za přítomnosti mnoha významných církevních a světských osobností a tím předána k vysvěcení.
Farnost spadala pod biskupství olomoucké a na počátku stavby byl biskupem Wolfgang Schattenbach, dokončena byla za biskupa Ferdinanda Julia von Trojer und Trojerstein, který kostel na podzim toho roku vysvětil za přítomnosti dalších tehdy významných církevních osobností- děkana Jana Libora Mancha, pana Conráda Bohanovského, představeného kláštera na Velehradě a provizora v Bolaticích pana Alexandra Jambetha.
Výstavba kostela byla tedy dokončena, ale nebyla úplná, jelikož se na počátku stavby plánovalo s výstavbou dalších dvou věží na západní straně, o čemž svědčí mohutné základy stavby čtvercového tvaru v místech vedlejšího vchodu a vstupu na chór. Kostel se měl stát poutním místem pro tehdejší kraj Moravců (česky mluvících občanů) v Prusku, když po prohrané válce v roce 1742 muselo Rakousko tento kraj postoupit vítězům. Proto také byla stavba na tehdejší dobu velmi prostorná a výzdoba tak bohatá. Ta byla provedena v barokním slohu opavským malířem Josefem Lasserem.
Velké štěstí potkalo stavbu během druhé světové války. Spočívalo v tom, že ji nezasáhl žádný vážnější defekt. Za zmínku stojí pouze dělostřelecký granát, který však nevybuchl, pouze prorazil střechu, ale neprolomil klenbu. Takové štěstí už neměl pouze o padesát let mladší kostel v nedalekých Kozmicích, který byl během 2. světové války zničen úplně.
Baroko
Baroko jako umělecká tvorba je datován do 17. a 18. století. Počátky baroka se objevují v Itálii v pozdní renesanci, hlavně v dílech Michalangela Vignoli Apalladia. Barok jako umělecká tvorba je platný vládnoucí třídě a zdůrazňuje její moc a bohatství. Napomáhá také katolické církvi. V průběhu 17. století se z Itálie šíří do Evropy.V baroku jako vzor zůstává architektura antická, ale nestává se dogmatem a je přizpůsobována baroknímu tvůrci. Častým geometrickým tvarem se stává ovál a elipsa. Barok je dynamický sloh.
Stavební konstrukce jsou zděny z nízkých cihel spojovány maltou. Velmi vyspělým stavebním prvkem jsou štukařské práce provedené do detailu. Stropní konstrukce jsou provedeny klenbou nebo kupolí, kde baroko používá klášterní klenbu, křížovou klenbu. Interiéry jsou bohatě zdobeny zlatem, freskami, nástěnnými malbami a jako nový prvek oproti předešlým architektonickým slohům se začíná objevovat umělý mramor, který je proveden v takové dokonalosti, že je téměř k nerozeznání od pravého mramoru.
V důsledku třicetileté války a Bílé Hory je architektura poplatná vítězství katolicizmu. V 2. polovině 17. století je obdobou a dění poplatná dobou staveb velkých šlechtických paláců a velké aktivitě katolické církve, kde přední místo zaujímají jezuité.
Současnost
Rekonstrukce smuteční síně
V roce 2000 proběhla v areálu kostela rekonstrukce smuteční síně s přilehlou kaplí. Tato stavba byla realizována stavební firmou z blízkého okolí na náklad Obecního úřadu v Bohuslavicích. Oprava vrátila kapli původní podobu a utvořila se smuteční síní jednolitý celek, přičemž síň je architektonicky potlačena, aby se stal dominantní obnovený štít kaple. Jednotícím prvkem se stala společná obíhající korunní římsa, z které vyrůstá valbová a štítová střecha pokrytá pálenou krytinou bobrovkou. Prostor původní kaple byl propojen se smuteční síní a tak bude sloužit ke shromažďování pozůstalých.
V přístavbě vzniklo bezbariérové sociální zařízení, pro které byla provedena nová vodovodní přípojka. V rámci této stavby byla provedena i do té doby chybějící vodovodní přípojka pro kostel.
Dlažba síně a kaple je provedena ze supíkovického mramoru, venkovní schodiště ze slezské žuly. Veškeré oplechování je z měděného plechu. Barevnost fasády byla přizpůsobena barvám na kostele a ohradní zdi, čímž byly splněny požadavky Památkového úřadu.
Na tuto dílčí opravu smuteční síně navázala v roce následujícím úprava chodníků, vodovodu a osvětlení v okolí kostela a na hřbitově za přispění peněz z rozvojového programu Evropské Unie Phare. Je nutno říci, že do té doby byly chodníky a osvětlení v havarijním stavu, který znehodnocoval památkově chráněný objekt kostela a byl občany kritizován. Vzhled celého areálu kostela se tak sjednotil do nynější podoby, která vyhovuje všem občanům, zvláště pak i těm handicapovaným, pro které byl vybudován bezbariérový přístup.
V posledních letech bylo iniciováno ze strany nových mladých kněží také mnoho dílčích oprav přímo v kostele. Zde bych se rád zmínil o opravách. Které sice nejsou hned na první pohled patrné, ale při důkladné prohlídce chrámu jsou vidět opravdu hodně. Je to zejména oprava dřevěného schodiště vedoucího do věže a ke zvonici. Toto schodiště bylo v poslední době v opravdu havarijním stavu a nový kabát mu sluší.
Dále bych zde uvedl opravu chóru, který se nachází nad vchodem a slouží jako útočiště varhaníkovi a zpěvákům.
Vnější podoba chrámu
Celý areál kostela je obehnán kostelní zdí, která je zakončena taškovou krytinou. Kostel je situován východo- západním směrem s oltářem na východ a vchodem na západ. Zvláštností je to, že věž kostela je na straně východní a ne na západní, jak je tomu zvykem. Tato situace je způsobena tím, že původně byl kostel navrhován se třemi věžemi, na západní straně tak měly stát věže dvě. Tento záměr nebyl nakonec zřejmě pro nedostatek financí realizován a byla postavena pouze věž jedna, a to na východní straně nad oltářem. Tato věž se tyčí do výše přibližně třiceti metrů a je na ní umístěna kopule z měděné krytiny. Kopule je zakončena špicí s koulí, ve které jsou důležité dokumenty.
Kostel je koncipován jako jednolodní a je postaven v barokním stylu. Na prostor lodi navazuje kruhová část kněžiště. Západní průčelí kostela je členěné pilastry s římsovými hlavicemi, které nesou podstřešní vlys. Nakonec je celé západní průčelí zakončeno štítem. Na štítu je umístěna mozaika Ježíše s Apoštoly. Pod podstřešním vlysem je umístěné okno s motivy svatých. Hlavní vstup do kostela jev ose západního průčelí
Ze severní a jižní strany pak k kruhové části kněžiště přilehají sakristie a kaple v patře nad oběma částmi se pak nachází oratoře. Boční fasády člení vpadlé výplně ve kterých jsou umístěné půlkruhem završené okna. Kněžiště je zaklenuto valenou klenbou s lunetami, ve kterých jsou umístěna okna. Vlastní loď kostela je zaklenuta taky valenou klenbou s lunetami, ve kterých jsou umístěná okna.
Patky klenby na přízedních pilířích jsou završené vyvinutým oblamovým římsovým kládím, s kompozitními hlavicemi doplněnými hlavičkami andílků. V západní části lodi je kruchta, na které jsou umístěné varhany. Celá kruchta je podklenuta široce rozkročeným obloukem.
Vnitřní výzdoba
Vnitřní výzdobu kostela sv. Trojice tvoří freskové nástěnné malby se štukou, sochařská výzdoba s reliéfy, obratová výzdoba, barevná okna (vitráže) a mozaika štítu kostela.
Nástěnné malby jsou nádhernou výzdobou stěn a klenby provedenou technikou nazývanou freska, což je malba provedená do mokré omítky. Autorem freskových maleb je opavský barokní malíř Josef Lasser. Podlaha je dlážděná mramorovou dlažbou.
Na stěně nad oltářem je monumentální fresková malba vytvářející iluzi skutečného mramorového oltáře se sloupy a sochami světců. Ústředním motivem je obraz Nanebevzetí Panny Marie, kterou vynášejí andělé a v nebi ji vítá Ježíš s křížem a Bůh otec. Boží Trojici doplňuje holubice – symbol sv. Ducha. Na freskách jsou zobrazeni tito světci: sv. Ondřej, sv. Petr, sv. Pavel a sv. Jakub.
Na bočních stěnách chrámu jsou vyobrazeny boční (vedlejší) oltáře také provedené metodou fresky. Zobrazují výjevy ze života svatých, u nichž jsou v horní části uvedena jména. Jsou to oltáře sv. Anny, sv. Josefa, sv. Jana Křtitele a svaté Alžběty Durýnské.
Na stropě kostela jsou nad kněžištěm fresky z knihy Zjevení sv. Jana a nad prostorem chrámové lodi tyto výjevy:
1) Abrahám hostící tři poutníky, na pozadí zničení Sodomy
2) Vidění nebe – Boží trůn
3) Stavba babylónské věže
Sochařská výzdoba a štuka
Sochařskou výzdobu kostela tvoří velké množství soch světců (sv. Josef, sv. František z Assisi a mnoho dalších), provedené většinou do dřeva, můžeme se ale setkat i se sochami kamennými.
Obrazovou výzdobu tvoří mnoho krásných obrazů, z nichž většinu namaloval během své služby v Bohuslavicích tehdejší farář Vincenc Hurník. Oválný obraz nad hlavním oltářem zobrazující Boha otce s mrtvým synem Ježíšem na klíně a holubici jako symbol Ducha svatého je replikou, kterou namaloval právě p. Vincenc Hurník. Originál tohoto obrazu visel ještě ve starém dřevěném kostele a pochází z doby před rokem 1611. Jeho originál je umístěn v depozitáři Slezského muzea v Opavě.
Dalším významným dílem je 14 obrazů křížové cesty. Tyto obrazy byly opět namalovány otcem Hurníkem podle předlohy křížové cesty namalované barokním malířem Korumpachem. Originály jsou k vidění v kostele ve Velkých Hošticích.
Barevná okna kostela jsou provedena technikou vitráže (barevná skla zasazená do olověných rámečků). Návrh provedl p. P. Vincenc Hurník.
Na dvou oknech prosvětlujících kněžiště jsou zobrazeny výjevy křtu Ježíše svatým Janem Křtitelem a Proměnění Páně na hoře Tábor. Stejnou technikou jsou provedena také okna nad hlavním vchodem (zobrazena sv. Hedvika) a prosklení nad hlavními dveřmi (sv. Jan Sarkander).
P. Vincenc Hurník také navrhl a daroval kostelu mozaiku, kterou lze spatřit zvenčí nad hlavním portálem kostela. Uvnitř chrámu je také poměrně bohatá štukatérská výzdoba (štuka: bílá nebo barevná hmota se sádry, vápna a písku k modelování plastické výzdoby stěn). Touto metodou je provedena výzdoba ve formě hlavic pomyslných sloupů s přírodními motivy, které jsou u každého sloupu jiné.
Zvony
Zvon je kovový hudební nástroj ve tvaru obráceného kalicha, vydávající při pohybu zvuk nárazem kovového srdce na hranu zvonu. Tolik nám říká o zvonu naučný slovník.
Již kostel, který byl dřevěný a předcházel kostelu dnešnímu, měl své zvony. Dva z nich byly pravděpodobně přeneseny na věž dnešního kostela. Nejstarší záznam se nám dochoval na soupisu kostelního inventáře z doby okolo roku 1854. Tam se uvádí, že kostel má tři zvony. Jeden malý zvonek (patrně ze starého kostela). Druhý byl větší pocházel asi také ze starého kostela, protože na něm byl nápis „Johan Sturm guss mich 1622“ / „Johan Sturm mě odlil 1622“. Další nápis praví: Gottes Wort blebt ewig/ Boží slovo zůstává věčné. Tyto zvony zde zůstaly až do první světové války, kdy byly roztaveny a použity k výrobě zbraní. Zůstal pouze zvon největší, který byl větší než okna na věži a nebylo by snadné jej sundat. V období mezi válkami byly zvony doplněny na čtyři kusy, ale nemáme o nich bližší informace.
Z výpovědi nejstarších občanů ale víme, že za druhé světové války byly tři z nich rekvírovány a zůstal jen nejmenší umíráček. Kvůli největšímu zvonu musela být okna na věži ve spodní části vysekána na každou stranu nejméně o deset centimetru, aby mohl být sundán. Malý zvon byl ještě za války doplněn novým zvonem, který byl však ulit z hliníku a dlouho nevydržel.
Po válce byly pořízeny zvony nové, které byly ocelové a byly odlity ve Vítkovických železárnách. Jejich zvuk byl slabší a zvony byly proto nahrazeny novými ve druhé polovině sedmdesátých let. Ocelové zvony pak byly uloženy dole ve věži až do té doby, kdy si farníci v Bělé rozšířili kostel a přistavěli zvonici. Tyto ocelové zvony tak byly darem Bohuslavice obyvatelům Bělé a zvony tak slouží nadále svému účelu.
Nynější zvony v Bohuslavicích byly pořízeny ve dvou etapách. Jeden zvon byl zakoupen v roce 1975. Další tři zvony byly koupeny v roce 79 za 180 tisíc Kč. Dva z nich jsou menší a dva jsou velké. Všechny tyto zvony jsou, jak je zvykem, pojmenovány jmény svatých.
Text převzat z: http://www.bohuslaviceuhlucina.cz
