Kalendář akcí
Ostatky vojáka Rudé armády Vasilije Alexejeviče Staška dnes uložili do hrobu na ruském vojenském hřbitově v Hlučíně. Vojenského pohřbu se účastnila neteř gardového poručíka Staška, Lydie Konstantinovna Maximova, která přijela z Ukrajiny i se svou rodinou.
Spolu s ní dorazili i zástupci Staškovy rodné ukrajinské obce Terny v čele se starostou Igorem Petrovičem Borisovskim. Pohřeb se konal za účasti čestné vojenské jednotky, kterou pod vedením kapitána ve výslužbě Jana Šimíka postavila Československá obec legionářská. V pohřebním průvodu pochodovali vojáci oblečení v historických sovětských i československých uniformách. Malou bílou rakev na hřbitov přivezlo historické vojenské vozidlo. S letcem Rudé armády, který padl pár dní před koncem války při osvobozovacích bojích na Ostravsku, se přišla rozloučit bezmála stovka lidí, nad hrobem promluvil ruský honorární konzul Aleš Zedník a pravoslavný kněz z Ostravy otec Nikolaj, zazpívaly mu ukrajinské rodačky. Konzul Zedník udělil Vasilu Staškovi im memoriam Záslužný kříž honorárního konzula Ruska.
„Prožívám obrovský smutek, ale současně velké štěstí, že jsme po tolika letech našli svého příbuzného Vasilka, o kterém jsme nic nevěděli. Jsem vděčná českému národu, že vypátral jeho identitu a že tady
dnes mohu být,“ řekla Lydie Konstantinovna Maximova, které se během pohřbu opakovaně zaleskly slzy v očích. S sebou jako relikvii měla i fotografie svého strýce Vasilka.
Identitu sovětského vojáka se totiž podařilo zjistit až nyní, sedmdesát let od konce II. světové války. „Na ruském hřbitově je 147 pomníčků se jmény padlých, jediný zůstával bez konkrétního označení. Jsem rád, že právě v roce 70. výročí konce II. světové války se podařilo vypátrat jméno vojáka, který v něm leží,“ řekl starosta Hlučína Pavel Paschek. Podle něj je symbolické, že ukrajinský letec, který padl ve službách sovětské Rudé armády, je pohřben právě v Hlučíně. „Současné napětí mezi Ruskem a Ukrajinou je v mnohém podobné situaci na Hlučínsku za druhé světové války. I tady stál mnohdy bratr proti bratrovi, protože Hlučínští bojovali jak v řadách Rudé armády, tak na německé straně. Válka je vždycky strašná, ale když proti sobě stojí sousedé, kteří do té doby spolu třeba chodili na pivo, je to o to strašnější,“ říká Pavel Paschek.
V Hlučíně, na jednom z největších ruských hřbitovů v České republice, je v současnosti pohřbeno bezmála 3500 vojáků Rudé armády, kolem třech tisíc je jich ve společném hrobě, identitu mnohých se do dneška nepodařilo zjistit.
Pátrání po jméně gardového poručíka letectva, jehož stihačka byla sestřelena 27. dubna 1945, zahájil loni místostarosta Klimkovic Jakub Unucka. Letadlo se tehdy v Klimkovicích podle vzpomínek pamětníků zarylo hluboko do země. Pilot byl na místě mrtvý. Identifikační známka i zbraň se ale ztratily při vyprošťování těla a jeho pohřbívání poblíž místa tragédie. Při pozdější exhumaci a přemístění na hlučínský hřbitov nikdo nezjišťoval, kdo byl neznámý voják. Až nyní. Jenže databáze ruských padlých a nezvěstných poručíků s datem úmrtí 27. února a s počátečním písmenem S ve jméně, jak si to místní zapamatovali z dokladů, které krátce viděli, má celkem třináct stran. „Tolik kluků v jedné hodnosti od jednoho písmene, zabitých týden před koncem války v jeden jediný den!“ komentuje vysoké číslo konzul Aleš Zedník, který s vypátráním identity pomáhal. Mezi jmény našel i letce Vasilije Staška z malé ukrajinské obce Terny v Sumské oblasti ležící několik desítek kilometrů na východ od Kyjeva, který se 27. dubna 1945 nevrátil ze vzdušného boje nad Ostravskem. V roce 1945 mu bylo dvaadvacet let.
Definitivní důkaz pak objevili amatérští pátrači, kteří se ve spolupráci s městem Klimkovice a s pracovníky muzea v Suchdole nad Odrou pustili do hledání letadla, jež zůstalo zahrabané na místě dopadu. Podařilo se jim najít kousky rozpadlého duralu a překližkové konstrukce letadla, části palubní výzbroje i výstroje pilota. „Vytáhli jsme postupně torza dvou palubních kanonů, pouzdro na mapy, čepici, botu dokonce i s patní kostí, ale i další ostatky pilota včetně kusu lebeční kosti, stovky nábojů, a především hvězdicový motor AŠ-82 ze stíhačky Lavočkin La -7, se kterou letěl právě Vasilij Staško,“ shrnuje výsledek pátrání pracovník suchdolského leteckého muzea Petr Bartošík. Na jednom z vytažených válců bylo i číslo motoru Staškova letadla. Obdobným způsobem se skupině nadšených pátračů v posledních třech letech podařilo pomoci zjistit totožnost už šesti padlých vojáků. Kosterní ostatky nalezené při výkopových pracích v Klimkovicích dostal k prozkoumání patolog ostravské nemocnice, aby potvrdil jejich původ. Ty se nyní uložily do původního hrobu, na kterém původní nápis bezijmenyj vyvedený v azbuce nyní vystřídal údaj Vasilij Alexejevič Staško.
V Hlučíně je pohřbeno 3360 vojáků Rudé armády. Přímo v boji o Hlučín přišlo o život 43 vojáků, které známe jménem. Vzhledem k tomu, že známe každého čtvrtého, lze přepokládat, že celkem padlo kolem 160 vojáků. V boji o Hať vyhasl život dvou stovek ruských vojáků, jejichž jména jsou známa, u Koutů jich bylo 457. Násobky krát 4 znamenají přibližný počet padlých, nezvěstných či zemřelých na prodělaná zranění.
Ivana Gračková
tisková mluvčí města Hlučín
736 281 733
