Zdeněk Kačor, dlouholetý ředitel Kulturního centra Hlučín, na konci dubna opustil svou funkci. Po jedenácti letech se vrací do Domu kultury Akord v Ostravě. Jeho odchod provází spousta dohadů. Proč v Hlučíně skončil, jsme se ptali starosty Hlučína Pavla Paschka.
Pane starosto, radnice oznámila, že Zdeněk Kačor odchází, protože si našel jinou práci. Na jednom z informačních webů Hlučína ale vyšel rozhovor, podle kterého to vypadá, že byl spíše odejit. Takže jaká je pravda?
Z Kulturního centra Hlučín Zdeňka Kačora nikdo nevyhazoval. Jen jsme se v radě města rozhodli, že na pozici ředitele je nutné ho nahradit. Proto jsme ho chtěli odvolat z funkce. Sám Zdeněk Kačor přišel s tím, že tedy dá raději výpověď. Což je samozřejmě škoda, protože některé jeho pořady a akce byly opravdu povedené a klidně je mohl připravovat dál.
Je to člověk zapálený pro kulturu. Proč jste ho tedy chtěli odvolat?
Máte pravdu, že je zapálený pro kulturu. Jenže až tolik, že se zabýval hlavně vytvářením různých programů a pořadů a své manažerské práci se pak nevěnoval tolik, jak by měl. Od podzimu jsme ho na to několikrát upozorňovali při různých příležitostech.
V rozhovoru Zdeněk Kačor tvrdí, že vnímal tlak na Kulturní centrum Hlučín a tím pádem na svou osobu hned po zvolení nového vedení města a kulturní komise, a že její členové dělali mnohdy ukvapené závěry, bez znalosti problematiky, a údajně tvrdili, že vše, co kulturní centrum udělalo, bylo špatně. Opravdu musel pracovat pod takovým tlakem?
Jistěže jsme po nástupu do svých funkcí ve vedení města vyvinuli tlak na šéfy všech městských organizací. Věděli jsme, že chceme mnohé věci dělat lépe, takže i kulturu. Považovali jsme za nutné trochu rozhýbat stojaté vody. Výhrady k tomu, jak kulturní život ve městě vypadá, měla i kulturní komise. Ovšem ta je jen poradním orgánem rady města, takže nějaké její případné ukvapené závěry nemohly hrát roli. Hlasy, že kultura nefunguje, jak by mohla, se ozývaly z různých stran. Mnohé z nich Zdeněk Kačor ani nemohl slyšet. Když se například stav kultury v Hlučíně probíral s občany na veřejném fóru, tak bez jakéhokoliv vysvětlení ani nepřišel.
Takže posledním důvodem k odvolání nebyl program, který Zdeněk Kačor připravil pro učitele k jejich svátku, jak by se mohlo zdát z rozhovoru, který poskytl?
Nebyl, i když přispěl k našemu názoru, že Zdeněk Kačor nechápe svou roli v Kulturním centru Hlučín. Připravil příjemný recitál, ve kterém učitelům přes hodinu hrál na kytaru a za doprovodu klavíristy zpíval své písničky. Já sice rozumím tomu, že vlastní kulturní produkce šetří rozpočet kulturního zařízení, jak vysvětloval ve svém rozhovoru, navíc je potřebná, a dokonce velmi vítaná, zejména když se jedná o aktivity různých spolků. Ovšem v tomto případě to vůči učitelům působilo velmi neuctivě.
Jak potom na vás působí rozhovor, který Zdeněk Kačor poskytl?
Nepříjemně mě překvapil. Pan Kačor v něm sice tvrdí, že odchází bez hořkosti, ale z jeho vyjádření je cítit zhrzenost. Jako by si nechtěl připustit, že ředitelskou funkci přece nikdo nemá na doživotí, za minulé zásluhy. Napřed mě mrzelo, že se po jedenácti letech rozhodl úplně odejít z Hlučína, že tedy přijdeme o jeho styl humoru, o jeho kulturní vklad, který byl nesporný. Po tom rozhovoru mě to už ale nemrzí.
Pro vedení Kulturního centra Hlučín jste vybrali Petra Breitkopfa, ředitele Sportovně rekreačního areálu Hlučín? Proč jste se tak rozhodli?
Protože Petr Breitkopf na ten tlak ze strany vedení města, o kterém jsem hovořil, reagoval přesně tak, jak bylo zapotřebí. Například v neuvěřitelně krátké době rozjel hlučínskou novinku, farmářské trhy. Samozřejmě také organizuje akce, které ho prostě baví, třeba Hlučínský půlmaraton. Ale uvědomuje si, že musí být hlavně manažer. Už jsme si též vyslechli výhrady, že minulosti nebyl jeho výkon vždy stoprocentní. Ovšem to nemíníme posuzovat, pro nás bylo a je důležité, co je teď.
Myslíte, že zvládne obě funkce dohromady? Nebude to na něj moc?
Nikdo po něm přece nechce, aby dělal vše sám, může spoustu věcí delegovat na své zástupce. Pokud přijde s tím, že se to zvládnout nedá, budeme to řešit. Stejně jako budeme řešit, pokud sami uvidíme, že obojí nezvládá. V této chvíli se já osobně na spolupráci s ním těším a doufám, že i on se těší na novou práci a novou výzvu. Věřím, že se mu podaří využít všech výhod takového spojení.
